Nový zákon o ochraně oznamovatelů platí pro velkou část firem již od srpna. I přesto se s ním nadále pojí celá řada nejasností. Mohou dceřiné společnosti sdílet vnitřní oznamovací systém se svými zahraničními matkami? Co k dané problematice říká zákon a jaké informace chybí?
Sdílení jen pro menší firmy
Zaměstnavatelé, kteří zaměstnávají maximálně 249 zaměstnanců mají podle nového zákona možnost vnitřní oznamovací systém sdílet či jej outsourcovat. Pouze tyto menší firmy tedy mohou sdílení oznamovacího systému plně využít. Společnosti, které podmínku počtu zaměstnanců nesplňují mohou systém sdílet pouze tehdy, jsou-li v něm obsažená data firem vzájemně funkčně oddělena.
Více podrobností o sdílení oznamovacího systému již ze zákona nevyčteme. Jako pomoc při řešení otázky, jak nastavit whistleblowingové procesy v rámci skupiny středně velkých společností, může posloužit výkladové stanovisko Evropské komise. Podle něj může vedle samostatného oznamovacího systému pro danou firmu existovat také oznamovací systém centrální. V takovém případě si tak oznamovatel může vybrat, prostřednictvím kterého z dostupných systémů oznámení podá.
Nejistota zůstává
Stanovisko se zabývá také dalšími podmínkami sdílení oznamovacích systémů. Podá-li například oznamovatel své oznámení do systému mateřské společnosti, měl by být poučen o tom, že bude k jeho oznámení přistupovat příslušná osoba dané mateřské firmy. Nesouhlasí-li s tímto zpracováním, může podat námitku a požadovat, aby bylo jeho oznámení řešeno na lokální úrovni.
Je třeba zdůraznit, že výkladové stanovisko Evropské komise je právně nezávazným dokumentem. Problematika oznamovacího systému dceřiných společností v rámci obchodní skupiny tak pro české či mezinárodní firmy zůstává nadále nejasná a je dobře možné, že se v Česku do budoucna nastaví praxe, která se bude se závěry stanoviska do značné míry rozcházet.