Souběh funkcí Již od konce 90. let minulého století odborníci na různých úrovních řeší přípustnost či nepřípustnost tzv. souběhu funkcí, tedy situace, kdy člen statutárního orgánu obchodní korporace (jednatel společnosti s ručením omezeným, člen představenstva akciové společnosti atd.) zůstává vůči této spo­lečnosti zároveň v souběžném pracovněprávním vzta­hu, v jehož rámci vykonává činnosti spadající do působnosti statutárního orgánu podle občanskoprávních a obchodněprávních předpisů. „Souběh funkcí“ … Číst více

Pokud je zaměstnavatelem právnická osoba (obchodní korporace atd.), musí být vždy při právním jednání vůči zaměstnancům a jiným osobám zastoupena, neboť sama právně jednat nemůže. Je tedy třeba věnovat patřičnou pozornost identifikaci osob, které právnickou osobu v postavení zaměstnavatele zastupují a činí za ni právní jednání (např. uzavírají pracovní smlouvu nebo dávají výpověď), jehož právní účinky zavazují přímo zaměstnavatele. Kdo právnickou … Číst více

Většina pracovněprávních vztahů existuje mezi zaměstnanci a zaměstnavateli, kteří jsou právnickými osobami. Právnická osoba je organizovaný útvar, o kterém zákon stanoví, že má právní osobnost, nebo jehož právní osobnost zákon uzná. Právnická osoba může bez zřetele na předmět své činnosti mít práva a povinnosti, které se slučují s její právní povahou. Právní osobnost a svéprávnost Právnická osoba má právní osobnost od svého vzniku do svého … Číst více

Zaměstnavatelem je osoba, která zaměstnává fyzickou osobu (zaměstnance) a pro kterou tato fyzická osoba vykonává závislou práci v základním pracovněprávním vztahu. Závislá práce, kterou zaměstnanec pro zaměstnavatele v pracovněprávním vztahu vykonává, je konána jménem zaměstnavatele, na jeho náklady, odpovědnost a v jeho prospěch. Zaměstnavatel vůči zaměstnanci vystupuje z pozice nadřízeného subjektu, který zaměstnance při výkonu práce řídí, organizuje jeho práci a dává mu za tím … Číst více

Smluvní stranou právního vztahu může být fyzická nebo právnická osoba, která disponuje právní osobností, tedy způsobilostí mít v mezích právního řádu práva a povinnosti. Člověk má právní osobnost od narození až do smrti. Je­-li osoba svéprávná, může vlastním právním jednáním nabývat práva a zavazovat se k povinnostem (právně jednat). Právní osobnosti ani svéprávnosti se nikdo nemůže vzdát ani zčásti. Pokud tak někdo učiní, … Číst více

Pracovněprávní vztahy jsou závazkovými vztahy, jejichž objektem je výkon závislé práce. Tak jako všechny ostatní závazkové vztahy i vztahy pracovněprávní vznikají a existují mezi osobami v postavení smluvních stran pracovněprávních vztahů. Obsahem pracovněprávního vztahu jsou vzájemná práva a povinnosti jeho smluvních stran.