Podle zákoníku práce a dalších souvisejících předpisů je zaměstnavatel povinen poskytovat zaměstnancům za splnění daných podmínek přestávky v práci, které se obecně považují za dobu odpočinku: Za jejich trvání není zaměstnanec povinen vykonávat práci ani být připraven k jejímu výkonu. Některé přestávky se však dle výslovného znění zákona započítávají do pracovní doby, a tudíž i do časového rozsahu výkonu práce pro účely sledování denní a týdenní pracovní doby zaměstnance … Číst více

Zákoník práce stanoví zaměstnavateli evidenční povinnost ve vztahu k pracovní době jeho zaměstnanců, jež má v první řadě vést k zajištění existence přehledných a úplných záznamů o veškerých dobách, kdy zaměstnanci vykonávali pro zaměstna­vatele v pracovním poměru závislou práci (vč. rozdělení na příslušné úseky, např. práce přesčas), případně drželi uloženou pracovní pohotovost. Evidence pracovní doby slouží mimo jiné jako nástroj pro prověření, zda zaměstnavatel dodržuje své … Číst více

Zákoník práce definuje dobu odpočinku zaměstnance prostřednictvím pojmu pracovní doba. Stanoví totiž, že dobou odpočinku je veškerá doba, která není pracovní dobou. Základní účel, který sleduje právní úprava dob odpočinku, spočívá v zajištění určitých, alespoň minimální dobu trvajících časových úseků mezi dobami, kdy zaměstnanec vykonává práci, které zaměstnanci poskytují možnost k nezbytné regeneraci pracovní síly a odpočinku a přirozeně také ohraničují prostor … Číst více

V kapitole věnované pracovní době bylo popsáno, že za pracovní dobu je nutné považovat nejen dobu, kdy zaměstnanec pro zaměstnavatele vykonává práci, nýbrž i dobu, kdy je zaměstnanec na pracovišti připraven k výkonu práce (dřívější pracovní pohotovost na pracovišti zaměstnavatele). Definice pracovní pohotovosti Ustanovení § 78 odst. 1 písm. h) zákoníku práce definuje pracovní pohotovost jako dobu, v níž je zaměstnanec připraven k případnému výkonu práce, která … Číst více

Zaměstnancem pracujícím v noci rozumí zákoník práce zaměstnance, který odpracuje během noční doby nejméně 3 hodiny ze své pracovní doby v rámci 24 hodin po sobě jdoucích v průměru alespoň jednou týdně v období nejdéle 26 týdnů po sobě jdoucích. Konkrétní délku tohoto období, které je rozhodné pro posouzení, zda v jeho rámci zaměstnanec alespoň jednou týdně odpracoval 3 hodiny v noční době, určuje zaměstnavatel. Vůči zaměstnanci, který musí být považován za zaměstnance pracujícího … Číst více

Definice práce v noci Prací v noci je podle ustanovení § 78 odst. 1 písm. k) zákoníku práce každá práce, kterou zaměstnanec koná v době mezi 22. a 6. hodinou, tedy v době, kterou zákon označuje jako noční. O práci v noci se jedná i tehdy, pokud zaměstnanec v noční době odpracuje třeba jen minimální část směny, po které následuje výkon práce mimo noční dobu.

Pro výkon přesčasové práce je přinejmenším v některých případech vedle souhlasu či vědomí zaměstnavatele důležitý rovněž postoj zaměstnance. Nařízená práce přesčas Zákoník práce stanoví, že konání práce přesčas v rozsahu nejvýše 150 hodin v kalendářním roce může zaměstnavatel zaměstnanci nařídit. Nařízená práce přesčas ovšem nesmí v jednotlivých týdnech překročit 8 hodin. Pro výkon této tzv. nařízené přesčasové práce se souhlas zaměstnance nevyžaduje. Zákon ovšem … Číst více

Ve smyslu ustanovení § 79 odst. 1 zákoníku práce nesmí stanovená týdenní pracovní doba zaměstnance překročit 40 hodin týdně. Nad rámec stanovené ­týdenní pracovní doby mohou ovšem zaměstnanci vykonávat ještě práci přesčas. Aby se nicméně o přesčasovou práci skutečně jednalo, musí být splněno ­několik podmínek, předpokládaných zákonem. Definice přesčasové práce V praxi se lze ve spojení s přesčasovou prací setkat s celou řadou nejasností, týkajících … Číst více