Nejedná-li se o zaměstnavatele, který povinně zřizuje fond kulturních a sociálních potřeb nebo sociální fond, a možnosti výdajů na zaměstnanecké benefity jsou tedy regulovány příslušným právním před­pisem, může zaměstnavatel svým zaměstnancům vedle výše popsaných oblastí péče o zaměstnance poskytovat i další nejrůznější výhody. Příklady dalších zaměstnaneckých benefitů Mezi tyto další výhody, které v praxi zaměstna­vatelé nejčastěji svým zaměstnancům poskytují, patří: příspěvek na penzijní připojištění, příspěvek na životní pojištění, … Číst více

Zákoník práce vyžaduje po zaměstnavateli, aby svým zaměstnancům ve všech směnách umožnil stravování, což podle ZP neplatí ve vztahu k zaměstnancům, kteří absolvují pracovní cestu, a z povahy věci ani pro ty, kteří na základě dohody se zaměstnavatelem vykonávají práci na jiném místě odlišném od jeho pracoviště – tj. mimo jeho objekt – a sami si rozvrhují pracovní dobu. Prostředky pro umožnění stravování Povinnost umožnit stravování cílí zejména … Číst více

Rozdíl mezi prohlubováním a zvyšováním kvalifikace Základním odlišujícím znakem prohlubování kvalifikace od zvyšování kvalifikace je, že při prohlubování kvalifikace zaměstnanec nezískává žádný nový stupeň vzdělání ani odbornosti, ale jen doplňuje, zkvalitňuje, obnovuje nebo udržuje kvalifikaci, odbornost či vzdělání, které již má. Prohlubování kvalifikace tedy může nabývat podob, jako je účast na školeních, seminářích nebo ­jiných formách vzdělávání, samostudium, odborné stáže apod. V praxi bývá … Číst více

Vymezení zvýšení kvalifikace Zvýšením kvalifikace se podle zákoníku práce rozumí takové studium, vzdělávání, školení nebo jiná formy přípravy, která směřuje ke změně hodnoty kvalifikace zaměstnance. Za takovou změnu se považuje i získání zcela nové kvalifikace nebo rozšíření stávající kvalifikace. Podstatným znakem zvýšení kvalifikace tedy je, že zaměstnanec v jeho rámci dosáhne nějaké nové kvality (stupně) vzdělání, odbornosti nebo kvalifikace. Konkrétně tedy může mít zvýšení … Číst více

Odborná praxe Zaměstnavatelé mají podle zákoníku práce zabezpečovat pro absolventy středních škol,konzervatoří, vyšších odborných škol a vysokých škol odbornou praxi, tedy příležitost získat praktické dovednosti a zkušenosti nutné k výkonu práce. Zákon stanoví, že se odborná praxe považuje za výkon práce, za který zaměstnanci přísluší mzda nebo plat. Z toho vyplývá, že odborná praxe je absolventem vykonávána v pracovněprávním vztahu. V pracovní smlouvě nebo dohodě, kterou je tento … Číst více

Zaučení zaměstnance bez kvalifikace Zákoník práce ukládá zaměstnavatelům povinnost zaškolit nebo zaučit při vstupu do zaměstnání zaměstnance, který nedisponuje žádnou kvalifikací. Konkrétní způsob zaučení nebo zaškolení ponechává zákon na zaměstnavateli. Mělo by nicméně směřovat k tomu, aby zaměstnanec nabyl dovednosti nutné k řádnému výkonu druhu práce, který byl sjednán v jeho pracovní smlouvě. Zaučení při přechodu na nové pracoviště nebo druh práce Zaměstnavatel má podle … Číst více

Podmínka kvalifikace nebo odbornosti V současné době je snad k výkonu každého povolání nezbytné, aby zaměstnanec splňoval podmínku určité kvalifikace, odbornosti nebo disponoval nějakým stupněm a druhem dovednosti či schopnosti. Tomu také odpovídá, že zaměstnavatelé v rámci požadavků stanovených ve vztahu k určitým pracovním místům určitou kvalifikaci, odbornost či dovednosti zaměstnanců vyžadují a úroveň plnění těchto požadavků zpravidla hraje při výběru vhodného zaměstnance zásadní roli. … Číst více

Svršky a věci osobní povahy, které zaměstnanci v práci odkládají Mezi povinnosti zaměstnavatele v rámci péče o zaměstnance řadí zákoník práce také povinnost zajistit pro zaměstnance bezpečnou úschovu svršků a dalších osobních předmětů, které se obvykle nosí do práce. Zákon zde vychází ze skutečnosti, že k výkonu některých povolání je nutné, aby se zaměstnanci převlékli ze svého civilního oděvu do pracovního. Navíc prakticky v každé profesi … Číst více

Pro jisté zaměstnavatele je rozsah určitých plnění poskytovaných v rámci péče o zaměstnance pevně stanoven zvláštními právními předpisy, které upravují pravidla čerpání fondu kulturních a sociálních potřeb nebo sociálního fondu. Zaměstnavatelé, kteří tvoří fond kulturních a sociálních potřeb Zaměstnavateli, kteří povinně zřizují fond kulturních a sociálních potřeb, jsou: organizační složky státu, státní příspěvkové organizace a příspěvkové organizace zřízené územními samosprávnými celky. Jedná se tedy o zaměstnavatele … Číst více